O mně

Jak jsem se dostala ke korejštině

Když jsem byla na střední, měla jsem spolužačku, která milovala anime a japonskou kulturu. Vzhledem k tomu, že jsem jako jedna z mála byla téhle její zálibě otevřená, poslala mi čas od času písničku, která ji něčím zaujala. Já si to vždycky poslechla, souhlasně pokývala hlavou a tím to pro mě většinou končilo. Až mi jednoho dne poslala písničku korejskou, konkrétně tuhle. A já už ji ne a ne dostat z hlavy! Poměrně rychle jsem začala propadat k-popu, a tak jsem se nakonec místo otázek na maturitu, učila rozeznávat členy Super Junior. 

Po střední jsem moc nevěděla co by, až mi jiná kamarádka prozradila, že existuje vysokoškolský obor koreanistika. A tak jsem se ponořila do příprav, prošla přijímacím řízením a vydala se na svou dráhu koreanistky.

Jak jsem studovala

Nastoupila jsem na Karlovu univerzitu. Na bakaláři jsem se nedokázala ještě moc profilovat, hltala jsem informace ze všech stran a na otázku, co mě zajímá jsem odpovídala stále stejně suše: korejská kultura. Až na magistru jsem konečně začala víc tíhnout k jazyku, gramatice a překladům. Na státnicích jsme si mohli vybrat mezi dějinami, literaturou a gramatikou. A já byla po letech první, kdo si dobrovolně vybral gramatiku.

Během studia jsem taky měla možnost na půl roku vycestovat do Koreje na jazykový kurz, který jsem absolvovala na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu a měsíc jsem strávila i na University of Vienna.

Jak se ze mě stala učitelka

Když jsem v sobě objevila vášeň pro korejskou gramatiku, začala jsem si pohrávat s myšlenkou, že bych mohla zkusit korejštinu učit. A tak, když jsem narazila na inzerát jedné docela velké a známé jazykovky, přihlásila jsem se. Prošla jsem poměrně náročným výběrovým řízením, aby mě na konci zaskočili otázkou "A zvládla byste to i anglicky?". 

Zvládla. Moje první studentka byla Italka a byla skvělá. Věděla, že se teprve učím učit a společně jsem překonávaly jednu překážku za druhou. Postupem času jsem začala učit ve vícero jazykovkách. Nejen jednotlivce, ale i skupiny, nakonec i studenty na pomaturitním studiu, tentokrát už naštěstí v češtině. A postupem času jsem se otrkala natolik, že jsem se rozhodla osamostatnit a začít fungovat jako lektorka korejštiny na volné noze. 

Jak jsem začala překládat

Na škole jsem získala kontakty, ze kterých těžím dodnes. A moc ráda se i teď účastním různých koreanistických akcí na mé alma mater. Právě má bývalá vyučující, paní docentka Löwensteinová, mi otevřela dveře k překladu beletrie. Dala mi možnost se spolužáky překládat a publikovat povídky, dodala mi sebevědomí, vnukla myšlenku, že bych na něco takového mohla mít talent a doporučila mě nakladatelství, které právě shánělo překladatele z korejštiny. A tak jsem se dostala mezi knižní překladatele.

Proč jsem Kim

Není to žádné umělecké jméno, vzala jsem si Korejce. Našla jsem ho před mnoha a mnoha lety na akci s názvem Najdi si svého Korejce a žertuju, že i kdyby nám to náhodou nevyšlo, tohle příjmení si nechám, protože marketingově to je výhra.