Co mi dala Jazyková výzva

Koncem února jsem na Instagramu narazila na #strawblondiestudychallenge. Jo, není to úplně user-friendly hashtag. Ale myšlenka jazykové výzvy mne zaujala. Když jsem pročítala seznam úkolů na příštích 30 dní, cítila jsem stále větší odhodlání a touhu se do výzvy pustit. Líbilo se mi, že úkoly byly opravdu různorodé - naučit se vtip/idiom/citoslovce (což zabere takových 5-10 minut), přes nová slovíčka a krátké eseje na dané téma (jak já potřebovala začít zase psát!) až po sledování filmu (což dobré 2 hodinky času sežralo). 

Nechala jsem se zlákat, oficiálně vytroubila do světa, že se výzvy zúčastním a vybídla své studenty a sledující, aby se ke mě připojili. No, zpočátku byl ohlas poměrně velký, ale do konce jsme výzvu dotáhli asi tři. Dávám to za vinu spíš odhodlání, než čemukoliv jinému, protože osobně jsem se k učení dostávala průměrně kolem desáté večer. Časově/obsahově náročnější úkoly jsem si nechávala na víkend, na pondělky většinou padly ty nejjednodušší, protože... prostě pondělí. Jak má cesta vypadala, se můžete podívat u mě ve stories.

Ale teď to nejdůležitější! Cílem tohoto článku totiž rozhodně není nějaké mé vychloubání, že jsem konečně něco dotáhla do konce (i když...), ale naprosto subjektivní zhodnocení toho, zda se vůbec vyplatí do něčeho podobného investovat čas a energii.

Ukázka z plnění výzvy: zvukomalebná slova, představování či zpracování textu písně

Jako asi spousta studentů cizího jazyka, jsem trochu uvízla ve fázi, kdy se bez problémů domluvím, vyjádřím, co chci a potřebuju, ale vím, že bych to mohla zvládnout ještě o trochu líp. A jako spousta studentů cizího jazyka na to "o trochu líp" prostě nemám čas. Já to spojení tak nemám ráda! Ono to totiž vůbec není o tom, že ten čas nemáme, jen prostě máme jiné priority. A já měla také jiné priority. A tak jsem to své aktivní učení provozovala velmi nárazově. Nechápejte mě špatně, samozřejmě, že jsem koukala třeba na nějaké korejské pořady, s manželem obden mluvíme korejsky a s korejštinou přece pracuju. Ale to všechno mě dlouhé měsíce ukolébávalo, že přece něco dělám, tak no stress. A stále jsem tvrdla na mrtvém bodě. Jazyková výzva mi dala řád. Každý den jeden úkol. Jsi unavená? Nemáš náladu? Tak se nauč něco malého, jednoduchého. Je víkend a máš chuť se učit něco nového? Otevři konečně zase tu učebnici a nauč se novou gramatiku. Jednoduché! Každý den jeden menší nebo větší krok. Ale konečně jsem cítila, že se zase sunu dopředu.

Výzva mě donutila konečně zase začít aktivně studovat. Nedržet se v tom svém známém rybníčku, ale podívat se dál, vyzkoušet nové metody (nikdy jsem třeba nečetla korejské komiksy/manhwa), pustit si konečně ten podcast, začít (už jako fakt!) trénovat to psaní esejí. Brala jsem to vážně, svědomitě a vyplatilo se to. Většinu věcí, co jsem se během výzvy naučila, si stále pamatuju. Vše jsem se snažila zaznamenávat a hezky přepisovat, což také napomohlo hlubšímu uložení do paměti. S psaním mi hodně pomáhal manžel. Vždy jsme spolu mé dílo pročetli, řekl mi, co by se tam dalo vylepšit a já si text znovu přepsala, zvýraznila si pasáže, které prošly úpravou a učila se tak další nové větné vazby a výrazy. Vlastně s výzvou plánuju pokračovat. Ne už asi tak důsledně, ale alespoň párkrát týdně se chci vrátit k úkolům, které mě zaujaly a posouvaly nejvíc. A až budu opět cítit, že potřebuju trochu nakopnout, tak si ji ráda zopakuji se vším všudy.

Pokud vás jazyková výzva zaujala, mrkněte k Strawblondie, stáhněte si checklist a pusťte se do práce. Věřím, že i vám pomůže prohloubit vaše jazykové znalosti a dovednosti.