Letní škola v Korejské republice III - pobyt

Jak jsem již zmínila v předchozím článku, mnou vybraná škola vlastně žádnou letní školu nepořádala a účastnila jsem se tak tří týdnů z plnohodnotného desetitýdenního jazykového kurzu. Co se týče výuky jazyka, nemohu tedy moc porovnat rozdíl mezi dlouhodobějšími jazykovými kurzy a letními programy, ale ráda bych tu zhodnotila ty tři týdny, které jsem na Seoul Women's University měla možnost strávit.

V den příjezdu jsme zařídili veškeré oficiality, a tak jsem hned druhý den nastoupila do školy. Sedla jsem si na jednu z posledních volných židlí a nervózně čekala, co bude dál. Korejštinu už nějaký ten pátek studuji, a tak jsem se dostala do jednoho z pokročilých kurzů - a podle toho vypadala i sestava naší třídy. Všechny spolužačky byly z Asie, převážně z Číny a Japonska a většina z nich měla s korejštinou velké plány do budoucna. Některé se hlásily na korejskou vysokou školu, jiné toužily po kariéře v Koreji a všechny měly za cíl získat co nejdříve certifikát TOPIK úrovně 6 (srovnatelné s úrovní C2 podle společného evropského referenčního rámce). Každou středu jsme tak věnovali důkladným přípravám na tuto jazykovou zkoušku.

Přednáška o korejské historii (© facebook.com/BIP2016photo) 

Výuka probíhala až na výjimky každý všední den od 9:00 do 13:00 a měli jsme čtyři vyučovací hodiny, z nichž jedna byla vždy věnovaná čtení. I když je čtení většinou považováno za nejnudnější část, musím uznat, že paní učitelka se s tím poprala skvěle. V každém textu jsme všechny dohromady (ano, ve třídě jsme byly samé holky) vybraly slovíčka, která neznáme, a měly jsme za úkol zjistit jejich význam a vysvětlit je ostatním. Bylo úžasné vidět, jak se občas liší jednotlivé definice v čínském a anglickém slovníku a celkově toto cvičení potrénovalo nejen naši slovní zásobu, ale i schopnost se vyjádřit. A bonus na závěr, nějak mimoděk jsem si tímto způsobem většinu slovíček opravdu zapamatovala. Ve zbývajících hodinách jsme postupovali podle učebnice Yonsei Korean.

A ani na ostatních hodinách jsme nijak nezahálely. Postupně jsme se prodraly různými záludnostmi korejského jazyka a hodně času jsme věnovaly i psaní, které osobně považuji za extrémně zákeřné. Každá středa se pak věnovala přípravě na zkoušku TOPIK a moc jsme nezahálely ani doma (respektive na kolejích). Musím uznat, že i když toho na mě občas bylo až moc, stihla jsem se za pouhé tři týdny naučit spoustu nových věcí a vlastně jsem konstantně nevycházela z údivu z toho, kolik toho ještě neznám. Výuka byla opravdu intenzivní a pro ty, kteří už korejsky nějak umí a rádi by se řádně připravili na TOPIK tuto školu, mohu jen a jen doporučit.

Po třech týdnech jsem se spolužáky psala pro ně "pololetní", pro mě závěrečný test. Ten můj naštěstí obsahoval pouze látku oněch tří týdnů, a tak jsem byla oproti spolužačkám ve výhodě nejen co se učiva týče, ale i jsem oproti nim měla na vše dostatek času. Součástí testu bylo jak psaní a gramatika, tak čtení, poslech a mluvení. V dokumentech, které jsem obdržela po přijetí na letní školu, jsem někde zahlédla, že pokud tento test nezvládnu, budu muset zpětně proplatit celé stipendium. Zkoušela jsem se mockrát ptát, jak to tedy funguje, jaké jsou podmínky pro splnění nebo kolik je vlastně výsledná částka, kterou bych když tak musela zaplatit, ale vždy mě jen chlácholili, ať si s tím nelámu hlavu, že ten test zvládnu. Myslím, že tato poznámka má za úkol odradit vás od zahálky a případných chutí sem tam nějakou hodinu zatáhnout. Pokud budete studium na letní škole brát vážně, věřím, že po vás nikdo proplacení stipendia požadovat nebude. 

Návštěva korejského národního muzea (© facebook.com/BIP2016photo) 

Dopoledne jsem tedy trávila v jazykovém centru a odpoledne jsem se vracela zpět ke svým starým známým z BIP, kteří měli dopoledne svůj vlastní program. Bohužel oběd končil ve stejnou dobu jako moje jazyková škola, a tak jsem většinu pracovních dní byla o chlebu a o vodě. Ne, dobře, to přeháním. Nějaký sendvič nebo ramjŏn se dal vždycky sehnat, a když se to jen trochu dalo, tak mi i spolubydlící od stolu přinesly nějaký ten kus žvance. Vzhledem k tomu, že odpolední program většinou začínal už ve 13:30 a cesta ze školy zpět na koleje taky zabrala pár minut, byly obědy většinou dost hektické. To jsem ale nezapomněla zmínit při zpětném hodnocení kurzu ani na společné večeři, kterou pro nás (české studenty) naši chlebodárci zajistili. Takže věřím, že příště už to lépe zkoordinují. 

Snídaně, obědy i večeře byly vesměs formou bufetu a na své si vždy přišli milovníci jak asijské, tak západní kuchyně. Cena byla 5 000 wonů, což přesně odpovídalo částce, kterou stipendium na stravu poskytovalo. Vzhledem k tomu, že oběd jsem většinou nestíhala a večer jsem občas měla třeba sraz s kamarády, domluvili jsme se s organizátory tak, že mi dali přehled poskytovaných snídaní, obědů a večeří a já si vždy poctivě kroužkovala ty, kterých jsem se zúčastnila. Na konci pobytu jsem jim teda zaplatila jen to, co jsem opravdu snědla. Musím uznat, že všichni organizátoři byli velmi ochotní a vstřícní. Vzhledem k tomu, že jsem ze všech účastníků BIP jen já chodila do jazykové školy, která měla tak nějak přednost, cítila jsem, že věci občas komplikuju. Seoul Women's University tento program nabízela poprvé, a tak se přirozeně objevily malé komplikace, které nikdo neočekával. Proto vřele doporučuji nebát se zeptat, protože váš denní program bude přeci jen trochu jiný, než mají ostatní a je dobré pohlídat si, kde a kdy máte být.

Jedna lekce taekwonda a byl z nás nejdrsnější gang v okolí (© Sŏnhjŏng Jŏng)

Odpolední program byl velmi různorodý. Někdy jsme měli přednášku (např. o korejské hudbě nebo historii), jindy jsme vyrazili na výlet (DMZ, národní muzeum, vyhlídková platba po řece Han...) a jindy nás čekaly tzv. zážitkové aktivity (keramika, zkoušení hanboků nebo třeba lekce taekwonda). A musím uznat, že i když jsem měla před příjezdem pocit, že už v tomto ohledu nic moc nového nezažiji, byla jsem velmi příjemně překvapena. Na konci pobytu měli ostatní studenti (mně se tato povinnost naštěstí vyhnula - nevím, jak bych to stíhala) připravit skupinovou prezentaci. Většina z nich porovnávala korejskou a americkou kulturu a bylo úžasné vnímat rozdíly nejen mezi těmito dvěma kulturami, ale i tou naší. Američané byli například unešeni pro ně až neuvěřitelně dlouhou tříměsíční rodičovskou dovolenou v Koreji, která se z pohledu Češky, která může na mateřské strávit až 3 roky, jeví zcela odlišně. Celkově jsem díky otevřenému přístupu všech zúčastněných cítila, že se učím nejen o Koreji, jejím jazyku, kultuře a historii, ale i o USA a Číně. Všichni byli velmi přátelští, učili mě rozlišovat americké dialekty, společně jsme se bavili o rozdílech mezi našimi zeměmi a musím uznat, že i z tohoto hlediska pro mě byla letní škola v Koreji velmi obohacující.

Celkově musím tento program hodnotit velmi pozitivně. A to jak z hlediska výuky (jak probíhala, co jsme probírali, co jsem si z toho zapamatovala...), tak z hlediska organizace (odvoz z letiště, peníze na jídlo předali v hotovosti hned na začátku programu, neuvěřitelná ochota řešit drobné komplikace, které netradiční spojení jazykového kurz a BIP přinášelo...) a především přátelského prostředí. Byly to pro mne opravdu intenzivní tři týdny a letní školu i přímo Seoul Women's University (s jejich výukovým programem a BIP) mohu vřele doporučit. 

O tom, jak probíhala letní škola na ostatních univerzitách si můžete přečíst na stránkách Domu zahraniční spolupráce. Pokud jste se i vy tohoto programu někdy zúčastnili, podělte se s námi, prosím, o své zážitky. 

A pokud byste se rádi podívali na více fotografií, můžete se podívat na facebookovou fotogalerii BIP 2016.